Good nápady

good nápady.

Pokec

Pište co chcete, ale vulgární text bude smazán.

Fyzika

Hvězdy

Zajimave
Hvězdy
Sluneční aktivita

Když se večer podíváme na nezataženou oblohu, spatříme mnoho jasných i nepatrných světýlek. Hvězdy. Zkušený pozorovatel dokáže rozeznat i nejznámější souhvězdí jako Velkou medvědici, Persea, Lva, Kasiopeu apod. Nejzářivější body, tedy hvězdy, udávají charakteristický tvar souhvězdí, ve kterém je interpretujeme. Lidské oko je schopno vidět hvězdy (popř. jakýkoliv objekt) se zdánlivou jasností do 6 magnitud. Na ty méně jasné nám slouží speciální optické přístroje. Starým triedrem jsme schopni vidět objekty(hvězdy) se zdánlivou jasností do 9 magnitud. Hvězdy jsou mezi mlhovinami, černými dírami a planetami jistě nejzajímavější vesmírné objekty. Naší nejbližší hvězdou je zkázonosné avšak pro nás (zatím) životadárné Slunce.

Slunce je svou obrovskou hmotností jen průměrnou hvězdou. Termonukleární reakce uvnitř Slunce budou probíhat ještě asi 7 miliard let. Což je dlouho, ale ne z kosmického hlediska. Nyní Slunce přeměňuje ve svém jádru asi 600 milionů tun vodíku na energii za sekundu. Je to opravdu nepatrné množství vzhledem k hmotnosti Slunce. Tato přeměna vodíku na helium probíhá za teploty 15 milionů °C. Rozeznáváme dva řetězce termonukleárních reakcí. Při teplotách pod 16 milionů °C je to protonově-protonový řetězec a nad 16 milionů °C uhlíkově-dusíkově-kyslíkový (CNO) cyklus. U Slunce je produkce energie z 90% z protonově-protonového a ze zbývajících 10% z CNO řetězce. Až Slunce přemění veškerý vodík na helium v jádru, stoupne teplota (a tlak) v jádru a začne přeměna helia na uhlík a těžší prvky. Slunce bude asi 10krát jasnější než dnes. Pak se začne rozpínat až po dráhu Venuše – ani Země nebude ušetřena. Pak Slunce vyhřezne svou hmotu do prostoru v podobě planetární mlhoviny místo červeného obra zbude jen jeho degenerované jádro – bílý trpaslík, který bude postupně chladnout.

Hvězdy vznikají a zanikají. Od Slunce jsme se dostali až k planetární mlhovině. V tomto článku se jimi nebudeme zabývat, ale ještě chvíli u nich zůstaneme. Mlhoviny jsou krásné, je to souhra barev chemických prvků. Díky snímkům Hubblova vesmírného teleskopu je můžeme obdivovat. Mlhoviny však nemají pouze význam překrásných objektů vesmíru, ale také jako rodiště hvězd. Familiárně řečeno:“Jsou to takové porodnice na hvězdy“.

Vyhřez sluneční hmoty

Částice mezihvězdné hmoty jsou vůči sobě v klidu, nepřitahují se (gravitačně na sebe nepůsobí). K tomu aby se částice začali shlukovat do gravitačně nestabilních objektů je zapotřebí vnějšího zásahu. Můžou to být rázové vlny. Částice se střetem s rázovými vlnami začnou gravitačně shlukovat. Takto gravitačně nestabilní mrak částic mezihvězdné hmoty vede ke vzniku hvězdy. Částice gravitačně nestabilního mraku padají volným pádem do nejhustší oblasti mraku. Rychlost částic narůstá, protože teplota mraku závisí na průměrné rychlosti částic – zvyšuje se. To, že gravitační síla převládá nad ostatními silami a nutí částice, aby padali volným pádem do nejhustší oblasti mraku se nazývá gravitační kolaps. Pak se stále zmenšuje, shlukuje se do jedné oblasti – narůstá teplota a tlak. Tomuto stádiu se říká protohvězda. V určitém momentu gravitačního kolapsu se tepelný pohyb částic vyrovná gravitační síle. Gravitační kolaps se zastaví a protohvězda zazáří. Teplota pro syntézu jader atomu vodíku na helium je však nízká. Mladá hvězda si musí doplňovat vyzářenou energii a to tzv. gravitační kontrakcí, smršťováním se. Teplota a tlak ve hvězdě prudce stoupají na úkor objemu. Pokud hvězda byla dost hmotná začne v jejím jádře jaderná syntéza atomů plynů. Pokud ne, nikdy se v ní jaderné reakce nezapálí. Někdo by mohl namítnout že to tak není docela pravda. Měl by pravdu. Kdyby taková hvězda byla v binárním systému hvězdy, resp. ve více členném systému hvězd, mohla by užírat hmotu svým společníkům a tím by dosáhla potřebných parametrů k zapálení termojaderných reakcí.

Žádné komentáře
 
TOPlist